Čím více bloků a nefunkčních programů jsem si RUŠkou rozpustila, tím lehčeji a přirozeněji mi to jde. A co? Být k sobě laskavá. Kdo jiný by to měl udělat než já sama? Kdo jiný by měl začít? Stát při sobě, ať se děje cokoliv. Neznamená to boj, prosazování si svých zájmů na sílu, na úkor ostatních, přesvědčování druhých, že i já za to stojím, že si to a tamto zasloužím, ať už s tím proboha něco udělají a dají mi to, co zoufale potřebuji a čeho se mi nedostává.

Laskavost k sobě má jinou kvalitu. Přebírám zodpovědnost jen za svůj život. Jen já jsem zodpovědná za to, jak se cítím, jak se mám. Opírám se o sebe. Důvěřuju životu v sobě, intuici, Bohu, že mě vede správně. I přesto nelpím, dovoluji si dělat chyby, odbočit z cesty, sbírat zkušenosti a zase se vrátit. Dopřávám si to nejlepší, co je v dané chvíli možné. Nemusí to být vždycky jen luxus a rozmazlování. Někdy právě naopak, vyjet ze zajetých kolejí, které mi už neslouží. Říct něco, udělat něco, odkrýt něco, z čeho mám strach, který mi dosud nedovolil jít do akce. Uvědomovat si vzácnost každého okamžiku i to, jak mocnými tvůrci jsme, s pokorou a vděčností.

Někdy laskavost k sobě taky znamená opustit jistotu, ve které nám už není dobře. Ať už je to práce, nefunkční vztah, připoutanost k majetku, čemukoliv. Pustit to a nechat žít vlastním životem, vzdát se kontroly. Osvobodit se. Přeju nám všem, ať jsme laskaví sami k sobě, ať v sobě najdeme to, co hledáme, ať je nám dobře s námi samými a z této úrovně ať tvoříme svůj krásný život, propojujeme se s ostatními a je nám báječně na světě.

Přeju ti laskavý den